(Staro)Nové obutí

Jojo, jsem slibotechna a sypu si popel na hlavu a hluboce se omlouvám, že něco slíbím a trvá mi víc jak měsíc to splnit. 

Dost řečí, jdem na to:-). V srpnu jsem byla s dětmi u táty, to už víte, protože jsem o tom psala tady. No a při tomhle super pobytu jsme museli vyřešit nové obutí...dvojí. Protože...

1. Jsme odjížděli bez jedněch bot. Tentokrát to nebylo mou zapomnětlivostí, ale prostě tím, že Ondráškovi vyrostla nožka a tenisky ho opravdu hodně tlačily. Celé léto běhal v sandálech nebo gumanech a na tenisky nedošlo. No a když jsem je chtěla sbalit, na první pohled byly dost pidi, takže zůstaly doma. Ondrášek se těšil, že koupíme nové botičky a požadavků měl horu....a já taky, takže bylo dopředu jasné, že to nebude jen tak. Chtěli jsme tenisky, ale takové trošičku teplejší, aby je mohl nosit celý podzim. Chtěli jsme nějaké kvalitní a zase ne moooc drahé. Nejsem blázen, který je ochoten (a může si dovolit...to spíš) koupit dítěti na jednu sezónu (vyroste z nich) boty za 1-2000Kč. Drahé kupujeme jen boty zimní. Posledním mým požadavkem byly reflexní prvky. Ale..hlavní byly Ondráškovy požadavky. Chtěl boty Samovské, hašičské, červené, takové, které umí rychle utíkat, protože to hasič potřebuje.:-)
Jak už víte, tak se Ondrášek, kdykoli dojedeme k taťkovi, nalepí na tetu Péťu. Tentokrát tomu nebylo jinak. Jenže...teta Péťa hned po příchodu do obchodu zmizela. Tím se situace dost zhoršila, protože naše požadavky na boty byly velké a dopředu bylo jasné, že budeme zkoušet a zkoušet a že tam budeme věčnost. Ta hrůza, když si Ondráš všiml, že tam není teta Péťa, to bylo peklo. Začal splašeně utíkat po obchodu (jen s jednou botou) a hledal tetu Péťu. Vysvětlení, že jen co koupíme boty, půjdeme za ní, nefungovalo. Rázně řekl, že žádné boty nechce, že chce tetu Pééééťuuuuuu. Grrrr...Vybírání bot s Ondráškem, mojí mamkou a Aničkou v kočárku bylo fakt pekelné. Díky Bohu za mamku, protože bych se tam jinak zbláznila. 
Situaci výrazně zhoršoval fakt, že červené boty měly jen holčičí, doplněné o kytičky, víly a podobné šílenosti, které nám znemožňovaly tvářit se, že jsou to boty i pro kluky. Když už jsme horko těžko našli nějaké červené, neměli v obchodě naší velikost. Ach jo...Když jsem zkoušeli desátý pár, rozhodla jsem pro boty černé. Ondík zvedl obočí a řekl, že tyhle nejsou Samovské. Rázně jsem řekla, že to sice nejsou, ale že jsou policejní a to je taky fajn. Do toho přiběhla prodavačka s dvojicí lízátek. Jedním Ondráškovi zacpala pusu, aby neječel, že chce tetu Péťu(sliby ani výhružky nefungovaly), Anička se přestala snažit dostat z kočárku a zneškodnit vše kolem a spokojeně lízali. Ondík prodavačku pochválil:"To byl výborný nápad. Díky." Uf...situace se uklidnila a my odcházeli...totálně ulepení, ale s botami...a mířili jsme k tetě Péťě. 
Boty se nám líbily. Od stejné značky jsme už boty měly a byly fajn. ALE...po měsíci nošení mají vady...jsou odřené (budiž) a rozlepují se!!!!!Vím, že 600Kč není za boty moc, ale také mi to nepřijde málo...tak řeším, jestli je zalepíme nebo se budeme mořit s reklamací...ach jo.

Tadá..to jsou ony...po měsíci ztratily lesk, a ač jsem je před focením umyla, nevypadají nic moc. ALE Ondík si je chváli, jsou pohodlné a opravu umějí rychle utíkat;-).

Odřený jazyk:-(.

Odřenina z boku:-(.

Rozlepení na levé botě :-( :-( milionkrát :-(.

A bohužel...i rozlepení na pravé botě :-(.

2. Další, co se ukázalo, že potřebuje přezout, byl kočárek. Zadní kolečka ušla a ne a ne se nafouknout. Bohužel se ukázalo, že extrémní zátěž (odsávačka) kočárku a kolečkům dává zabrat. Popraskané byly i duše i pláště. Kočárek byl nepojízdný, což znamenalo, že nikam nemůžeme. Ono totiž táhnout Aničku(10kg) a odsávačku(6kg) jen tak v ruce, to fakt nejde. Ach jo...Taťka pracuje ve firmě zpracovávající gumu a vyrábějící pneumatiky. Dělala jsem si legraci, jestli by nám je nemohli v práci vyrobit. Taťka se smál, řekl, že to sice nedělají, ale že je po cestě z práce někde sežene. A přivezl...pláště i duše...které vyrábí jejich firma:-). Smál se, když mu prodavač v cyklo-obchodě podával krabičky a on viděl logo své firmy. Byl mile překvapený. A já mám dvojí radost...že kočárek jezdí a že mám taťku pořád s sebou:-). 

Nádhera:-)...měly prý i jemný vzorek, ale taťka(správně) vytušil, že potřebujeme něco pořádného...něco do terénu...něco, co vydrží pořádnou zátěž:-).

S tímhle vzorkem můžeme do celého světa:-)....sice to v naší situaci nehrozí, ale to vědomí, že kdybychom chtěli a mohli, tak nám nic nebrání, je taky super.

Mitas:-).

Mitas a guma...když jsem byla malá, tak mi taťka v práci z gumy vyráběl šneky a jednou mi vyrobil i panenku. Měla takové rasta vlasy a milovala jsem jí. Nosila jsem jí všude s sebou...i do postele. A mamce vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, protože všechno...já, postel, prostě všechno, bylo černé, protože guma barvila:-). Ale mně to nevadilo...byly to přece hračky od taťky:-).