Jo..konečně...výletujeme

Jo, jo a jooooo...vyšlo to. Pokud můj blog už nějakou dobu čtete, moc dobře víte, že se nám nevyplácí si cokoli plánovat. Když naplánujeme nějaký výlet, návštěvu nebo cokoli, co souvisí s tím, že musíme být zdraví, většinou to nevyjde. A tentokrát, i přes to, že jsme tento plán měli v diářích už od začátku léta, to vyšlo. A co jsme to vlastně měli v plánu? Týden u taťky:-).

Balení bylo jako vždy hororové, ale světe div se, nic jsme nezapomněli:-). Vlastně jo:-), Ondráškovo pyžamko, ale to nevadilo, spinkal v tričku a volných šortkách, takže nám ani nechybělo:-). Jsem to ale matka, co?;-) Odjížděli jsme v úterý ráno a všichni jsme se těšili...fakt všichni:-).

Taťka nás uvítal jako vždy s otevřenou náručí a výborným jídlem. My mu zaplnili byt našimi taškami, batůžky, hračkami a do hodiny měl drobečky a otisky prstů úplně všude:-). Nejvíc jich bylo na tv, protože tu my máme maličkou a vysoko na zdi, a tak byly děti nadšené, že můžou tlapkat a ohmatávat pohyblivé obrázky:-). Taťka ale zářil, protože byl rád, že jsme spolu.
Těšila jsem se, že si užijeme rodinnou dovolenou. Ondík se ale trhnul, protože miluje tetu Péťu a nedokázal se od ní hnout. Hned první večer se rozhodl, že bude spát u tety Péti a za nic na světě se nenechal přemluvit:-). Když spolu odcházeli, řekl mi: "Maminko, neboj, já teď budu mít hodně spinkání u tety, ale zítra za tebou na chvilku přídu, jo?" Otočil se, že půjde a v polovině schodů na mě volal: "Ale jen na chvilku jo, protože já budu s tetou Péťou, víš?" Zářil a byl nejspokojenější na světě. I když...teta mu dala k večeři guláš...s bramborem a Ondík na to: "Cože? Máčka bez nedlíků?" Druhý večer už měl k máčce nedlíky...si teta napravila reputaci:-).Druhou noc to dopadlo stejně a třetí noc vyměnil tetu Péťu za babičku Lubošovou (mojí mamku).
Ve čtvrtek jsme vyrazili na super výlet do Roztok.

Křivoklátsko je krajinou mého dětství. Strýček tam má chatu a jako dítě jsme tam trávili spoustu času. V Berounce jsem se naučila plavat, do Višňové jsem jezdila na dětské tábory a do tohoto kraje patří jedny z mých nejkrásnějších dětských a pubertálních vzpomínek. Miluju to tam. Kopce, skály a koryto řeky, Proškův přívoz, Skryjská jezírka, vůni tamních lesů a výhled na hrad Křivoklát.

Výlet jsem začali obědem v restauraci U Jezu. Manželovi zasvítila očka, protože tady byl před pár měsíci na koncertě skupiny Brutus (o tom jsem psala tady). Nadšeně mi ukazoval místo, kde se koupali atd.

Oběd byl báječný. Chtěla jsem vyfotit plné talíře, protože jídlo vypadalo báječně. Bohužel nebo vlastě bohudík chutnalo také výborně, ale jelikož jsme jeli s prázdnými žaludky, snědli jsme ho dřív, než jsem ho stihla vyfotit. Tak alespoň jsem pro vás ulovila důkaz, že talíře byly opravdu prázdné. Všichni kluci si dali zelíčko a "nedlík"(jak říká Ondík:-)), já si dala výborný guláš, také s "nedlíkem" a teta Péťa si dala lososa s bramborem. Pili jsme malinovku, chlapi nealko pivo a všechno to můžeme jen a jen doporučit:-). Pokud budete někde poblíž, tak tuhle hospůdku rozhodně zahrňte do své trasy. Obsluha je moc milá, jídlo výborné a můžete sedět jak uvnitř, tak venku. Jediné, co nás mrzelo, bylo to, že se v době oběda smí na terase kouřit, ale na tyhle změny si asi budeme muset v naší zemi počkat....jestli se vůbec dočkáme.

Děti lákala voda. Berounka je krásná řeka a pamatuju si, že jsme jako děti lovili rybičky, které si plavaly na břehu a jakoby nás pokoušely, protože plavaly blízko k nám a když jsme se po nich natáhly, zase uplavaly. Vytvářeli jsme pro ně různé bazénky a hrady a cestičky a ony v nich plavaly, jen když jsem stály dost daleko. To stejné dělaly i Ondráškovi. Ten v nových botách (brzy si počtete jak jsme k nim přišli:-)) brouzdal břehem a ač jsem mu to zakazovala, neskutečně si přál běhat ve vodě a nahánět rybičky. Bohužel nám počasí nepřálo a celý týden bylo dost chladno, takže koupání jsme si neužili. Kdyby bylo teplo, zul by botky a užil by si nahánění rybek v plné parádě...snad příště.

Anička tam běhala kolem a voda jí lákala snad ještě víc, než Ondráška. Děda je hlídal...na Ondráška dohlížel a Ančku nosil, protože já už jí nezvládnu nosit delší dobu, je těžká.

Když jsme odjížděli, obě děti řvaly, protože si ještě chtěly hrát u vody a my jim tu radost překazili. Naštěstí jsme jeli jen kousek, ke strýčkovi na chatu. Tam jsem děti vypustily a ony si spokojeně hrály s hračkami, které pro ně byly nové a objevovaly tamní zákoutí. Ondrášek objevil u garáže kužel. takový ten oranžovobílý, který bývá u silnice, když se opravuje. Objímal ho a hrál si s ním a různě ho přenášel a hlásil stavební práce a pak si přiběhl pro sušenku....a byl celý oranžový...ruce, obličej, krk, nové tepláky i bílé tričko...:-)....ale byl spokojený. A to k létu patří...být umazaný od hlavy k patě, ale zářit štěstím.

Pokračování příště:-)...pa