Jaký jste měli víkend? Doufám, že alespoň z poloviny tak super jako my:-).
Konečně jsem se trochu vyspali. Žádná velká sláva, ale mám pocit, že buď je to lepší(manžel tvrdí, že jen o setinu procenta;-), nebo začínám být vůči nedostatku spánku imunní:-). Buď jak buď, energii jsme tento víkend měli...všichni:-).
Sobotu dopoledne měl tatínek pracovní, měli den otevřených dveří, tak vítal návštěvníky a prováděl a ukazoval a chlubil se svými rejnočími mláďaty(po právu, však je miluje a tvrdě maká, aby se odchovy dařily).
My s dětmi vařili a čekali na taťku. No a pak(poo a s taťkou) jsme spolu vyrazili na hřiště. Objevili jsme hřiště, kam nikdo nechodí a máme tam všechno, co potřebujeme(klouzačku, houpačky, koníka, kolotoč, stromy, šišky, kytičky, rozběh. Domů je to kousek a přitom to není na dohled. Nefouká tam a je to prostě super místečko. Užili jsme si to tam a dokonce jsme se rozhodli, že dojdeme ještě na jedno hřiště a nasbíráme si kaštany. Kdybyste to viděli, to nadšení v Aniččiných očkách, jak běhala a hledala kaštánky a jakou měla radost, když nějaký našla. Řeknu vám, že ta chůze v listí je něco tak úžasného. Tak krásně to šustí.
Miluju podzim a všechno co k němu patří. Ano...i sychravé dny, mlhy, pošmourno a deštivo. Miluju to. Nejvíc ze všech ročních období. Miluju podzimní oblečení...džíny, teplé ponožky, pevné boty, trička s dlouhým rukávem, slabý svetřík, kabát a šátek. To je ono, to je super, to je prostě akorát. Na podzim je všechno akorát...je akorát teplo a akorát zima, jsme akorát oblečení. Taky milujete podzim? Ty zemité odstíny? Taky obdivujete tu genialitu přírody? Jak je to krásné.
V neděli ráno jsme vstali, v klidu se najedli, uvařili rychlý oběd...samozřejmě s "nedlíkem", protože jsem to Ondíkovi slíbila...a poo jeli do Budějovic. K narozeninám jsem si chtěla koupit kabát. Přála jsem si klasický, jen modrý, krátký asi tak do půl zadku, dvouřadý s klasickými velkými knoflíky. Ondík to dobře vystihl(když se mnou procházel asi osmý obchod):"Maminko, ty sis zase vymyslela něco, co nikde nemaj." Jojo, má pravdu, stává se mi to často. Celá ta naše nákupní jeden a půl hodinka byla zázračná. Jiřík vydržel v obchodním centru, děti taky(ač ulepené od lízátek:-), Anička se vozila v kočárku a okukovala obchody jen z hlavní "ulice" a Ondík se mnou rázoval po obchodech a v pravidelných intervalech mě ujišťoval, že dává pozor, aby se nepřilepil na nějakou paní nebo na nějaký svetr:-). Žádné velké rozhlížení se nekonalo. Vždy jsem našla prodavačku, vylíčila své přání, byla jsem odvedena ke stojanu s kabáty a smutně odcházela dál. Po oběhnutí všech obchodů jsem zjistila, že má Ondrášek fakt pravdu a vrátila se do druhého obchodu pro kabát, který byl(a je)super...je šedý, krátký akorát a je na zip, ale je prostě fajn, cítím se v něm skvěle a kdoví, třeba je vlastně lepší volbou než ten můj vysněný;-). Nadšení podpořil i fakt, že jsem v tom běhu za kabátem zvládla koupit Ondráškovi zimní botičky, ve kterých se prý super utíká:-). To není všechno, ještě jsme koupili dárek pro mamku pod stromeček....tralaláá...už mám deset dárečků...jsem dobrá. Dost chvály...prostě byl ten víkend super. Načerpala jsem energii, kterou jsem tolik potřebovala a myslím si, že jsme si to všichni užili...nebo přežili?;-)
Akorát jsem v té euforii nic nevyfotila, tak pardon:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat